17. 06. 2015 – Passed shows
hala Vodova, Brno

Corea & McFerrin

ferrin-corea
O koncertu
VSTUPENKY
PRAKTICKÉ
PRODEJNÍ MÍSTA
SLEVY
VIDEA
PRO MÉDIA
BIO
PARTNEŘI

Sorry, this entry is only available in Czech.

Vstupenky na společný koncert Chicka Corey a Bobbyho McFerrina jsou z velké části vyprodané, stále ale zbývá dostatek míst v nečíslovaném sektoru „tribuny B“. Vstupenky do tohoto sektoru stojí 990 Kč a místa zaručují kvalitní výhled i zvuk. Přijďte si užít neopakovatelný zážitek plný hudební kreativity a nadhledu z nadhledu!

Pro lepší představu o tribunách můžete využít i 3D prohlídky na webu haly Vodova: http://www.vodova.cz/a3d-prohlidka/

ZLATÁ (pódium): 3 990 Kč omezený počet míst přímo na podium, vstup do VIP zóny s rautem po koncertu
ZLATÁ (plocha) 3 990 Kč plocha střed (1. – 6. řada, vybraná místa), vstup do VIP zóny s rautem po koncertu
PÓDIUM: 2 990 Kč limitovaný počet míst přímo na pódiu
I. kategorie: 2 990 Kč plocha střed (1. -6. řada, vybraná místa, 7 – 16. řada)
II. kategorie: 1 990 Kč plocha střed (17. – 21. řada), plocha boky
III. Kategorie: 1 490 Kč tribuny A
IV. kategorie: 990 Kč tribuny B (nečíslované sezení/stání)

Kontakty na prodejní síť Ticketportal ZDE.

KOUPIT VSTUPENKU

ZÁKLADNÍ INFO

Kde: hala Vodova, Brno – Vodova 108, 612 00
Kdy: 17. června 2015
V kolik: 19.30 (otevření haly v 18:30)
Délka: cca 90 minut (bez přestávky)

 

KUDY KAM

Jak se k nám dostanete:

Doprava tramvají:

  • Tram. č. 12 zastávka Červinkova (cca 400 m; poslední spoj směr centrum v 22:18, následuje noční linka N99 v 22:42),
  • Tram. č. 1 a č. 6 zastávka Semilasso (cca 900 m; poslední spoj č. 6 směr centrum v 22:36, následuje noční linka N90 a N91 v 22:43)

Doprava trolejbusem:

  • Trolejbus č. 32 konečná zastávka Srbská (cca 350 m; poslední přímý spoj směr centrum v 21:02)

Více informací zde: http://jizdnirady.idnes.cz/brno/spojeni/

Parkování v okolí:

Vzhledem k nízkému počtu parkovacích míst doporučujeme dopravu pomocí MHD, případně využít parkovací stání v okolních ulicích – Purkyňova, Srbská, Vodova, Riegrova, Hlaváčkova.

index1

Vstupy:
  • VSTUP Z ULICE VODOVA = v plánku označeno písmenem „H“ – Hlavní vstupy
  • VSTUP Z ULICE SRBSKÁ
    • Pro držitele průkazu ZTP/P (v plánku označeno jako „ZTP/P“),
    • PRESS (v plánku označen jako „PRESS“).
  • VIP VSTUP = pro čestné hosty s pozvánkou do VIP prostor, v plánku označeno jako „VIP“

 

UPLATNĚNÉ SLEVY BUDOU KONTROLOVÁNY NA MÍSTĚ. NEZAPOMEŇTE SI PROTO S SEBOU VZÍT DOKLADY PROKAZUJÍCÍ NÁROK NA SLEVU. V PŘÍPADĚ CHYBĚJÍCÍHO PRŮKAZU JE NUTNÉ DOPLATIT VÝŠI VSTUPNÉHO DO PLNÉ VÝŠE.

Mapa 1

Mapa 2

INFORMACE PRO ZTP/P

Vstup do haly pro ZTP/P je situován z ulice Srbská. Na místě bude k dispozici člen organizačního týmu, který Vás doprovodí na vyhrazená místa v sále (v plánku označeny jako „ZTP/P“).

OBECNÉ INFORMACE

Infopoint:

Před halou a při vstupu naleznete dva Infopointy. Jeden je umístěn venku, před vstupem do haly z ulice Vodova. Druhý je v hale, za vstupem H2 (v plánku označeno jako „Info“).

Návštěvní řád:

Vstupem do haly se návštěvník zavazuje dodržovat návštěvní řád haly Vodova.

Do haly není dovoleno vnášet vlastní potraviny a nápoje (povoleno je 0,5l vody na osobu). Stejně tak není povolen vstup se zvířaty, bodnými, střelnými a jinými zbraněmi. V celém objektu platí přísný zákaz kouření. Z hlediska bezpečnosti je možné, že při vstupu budete požádáni o nahlédnutí do Vašich tašek, batohů a jiných příručních zavazadel.

Během koncertu není povoleno pořizovat obrazové a zvukové záznamy. Pro PRESS platí zvláštní pravidla – více na babicka@24-7.pm.

!PLATÍ PŘÍSNÝ ZÁKAZ VNÁŠENÍ JAKÝCHKOLIV NÁPOJŮ A JÍDLO NA PLOCHU PŘED PODIEM!
nophotonodognoeat nosmoke

Občerstvení:

Občerstvení na místě zajišťuje firma Lobkowicz. Umístění naleznete v plánku haly (pod označením „BUFET“). Upozorňujeme, že platí přísný zákaz vnášení jakýchkoliv nápojů na plochu před podiem!

lobkowicz

INFORMACE PRO PRESS

Pro PRESS je vyhrazen zvláštní vstup z ulice Srbská, u kterého obdržíte příslušné dokumenty a budete poučeni o pravidlech pořizování zvukových a obrazových záznamů během koncertu.

KONTAKTY

PRESS – babicka@24-7.pm
Vstupenky – vstupenky@jazzfestbrno.cz

Vstupenky je možné zakoupit v předprodejních místech sítě TICKETPORTAL a také formou elektronické vstupenky HOME TICKET přímo ZDE: KOUPIT VSTUPENKU

Seznam předprodejních míst ZDE.

Vybraná prodejní místa v Brně:

INDIES BRNO Poštovská 2 602 00 BrnoTel.: 542 218 382 Po – Pá: 09:00 – 18:30 So – Ne: 09:00 – 13:00 Turistické informační centrum Brno Radnická 2 658 78 Brno Tel.: 542 210 863 Po – Pá: 10:00 – 18:00 Dům pánů z Lipé Kulturní a informační centrum Náměstí Svobody 17 602 00 BRNO po-pá     8:00 – 20:00 so, ne, svátek    9:00 – 16:00

Poskytujeme následující slevy: – 15 % do IV. kategorie pro držitele mezinárodního průkazu ISIC a ITIC, seniory nad 60 let a držitele průkazu ZTP/P Slevy budou kontrolovány na místě v den konání koncertu. Nezapomeňte si s sebou vzít doklad prokazující slevu. Bez něj bude nutné doplatit rozdíl do výše plného vstupného. Držitelům průkazu ZTP/P, kteří potřebují doprovod (vozíčkáři), poskytujeme slevu 15 %, pro doprovod vstup zdarma na přístavek, sleva je poskytnuta pouze na vstupenky II. kategorie, v sektoru „parket, bok L“. V případě zájmu o nákup vstupenky se slevou ZTP/P a zajištěním přístavku, prosím, kontaktujte vstupenky@24-7.pm.

Hromadné objednávky

V případě Vašeho zájmu o nákup většího počtu vstupenek nás kontaktujte na vstupenky@24-7.pm. U hromadných objednávek je možná platba na fakturu.

Karta_ISIC_SS_2014_Vesela-obracena-JPGKarta_ITIC_2014_SKOLA_Novotna

O akreditace na koncert a fotografie v tiskové kvalitě žádejte na e-mailu press@jazzfestbrno.cz. Tisková zpráva ke stažení ZDE.

BOBBY MCFERRIN

Bobby McFerrin je jednou z nejpozoruhodnějších osobností hudebního světa s neobvyklou šíří umělecké činnosti. Desetinásobný držitel Grammy Award se stal vůbec nejznámějším vokálním novátorem a improvizátorem. S jazzovým vokálem experimentovali už Al Jarreau nebo Leon Thomas, ale Bobby McFerrin svým osobitým přístupem překročil veškeré hranice dosud známých možností lidského hlasu. Kombinuje jazz, folk, klasickou hudbu a celou řadu prvků world music se zcela svébytnými vlastními „ingrediencemi“. Jeho hlas s rozsahem čtyř oktáv a vůbec jeho přístup k hudební tvorbě zkrátka nezná hranic a stereotypů.

Bobby McFerrin se narodil v New Yorku v roce 1950. Oba rodiče byli zpěváky klasické hudby, otec Robert se dokonce stal prvním afroamerickým sólistou Metropolitní opery. Prvním nástrojem Bobbyho se stal klarinet, ale brzy ho – kvůli rovnátkům – vyměnil za piano. Studoval skladbu a instrumentaci na California State University a pokračoval na Cerritos College v jižní Kalifornii. V 70. letech se živil jako pianista, jezdil po turné a hrál v různých klubových kapelách v Los Angeles.

Někdy do roku 1977 se datuje jeden z milníků v životě McFerrina. Rozhodl se totiž opustit klavír a přejít k hlasu, ke zpívání. V roce 1978 začal zpívat se skupinou Astral Project v New Orleansu a podnikl turné s legendárním jazzovým vokalistou Jonem Hendricksem. Nicméně Bobby chtěl najít svůj vlastní výraz. „Když jsem poznal, že mým pravým nástrojem je hlas, záměrně jsem asi na dva roky přestal poslouchat jakékoliv zpěváky a zpěvačky“ vysvětluje Ferrin. „Tehdy jsem poslouchal vlastně jen sebe! Stále dokola se nahrával na magnetofon a hledal svoji cestu. Věděl jsem, že by na mě poslech jiných vokalistů snadno udělal dojem. A bál jsem se, aby mě něco natolik neohromilo, že bych se to – třeba jen podvědomě – snažil přejímat. Tomu jsem se prostě musel vyhnout. Teprve když jsem si uvědomil, co chci jako zpěvák dělat, mohl jsem zase poslouchat ostatní.“

Zcela fenomenální a do té doby nemyslitelný vlastní styl zpívání Bobby umocnil tím, že začal zpívat bez jakéhokoliv doprovodu. Velkou inspiraci našel např. v sólových koncertech pianisty Keitha Jarretta založených čistě na improvizaci. „Jeho hra mě hodně inspirovala právě v okamžiku, kdy jsem se odhodlával zpívat bez doprovodu,“ vzpomíná Ferrin. „Jarrett vlastně dělal něco podobného. Třeba na slavném živém albu z kolínského koncertu. Prostě si sedl k pianu a hrál jen to, co měl právě v hlavě. O to mi šlo. Nemít nic připraveného. Přijít na jeviště, sednout si, otevřít ústa a nechat se unášet tím, co člověku přijde na mysl.“

Právě sólové koncerty Bobbymu umožňovaly stále hlouběji prozkoumávat hlasové možnosti, improvizovat a rezonovat s neočekávaným. V roce 1980 McFerrin díky Billovi Cosbymu vystoupil na Playboy Jazz festivalu a o rok později zazářil na Kool Jazz festivalu v New Yorku. Krátce na to vydal své první eponymní album a v roce 1983 podnikl jako sólový vokalista první turné po Evropě. Z živých nahrávek koncertů vzniklo druhé album s názvem Voice. McFerrin do svých vystoupení dokáže vždy zapojit publikum, vytvořil tak zcela nový koncept koncertu – oslavu hudební spontaneity.

Ve stejné době začíná Bobby McFerrin také spolupracovat s prvotřídními jazzovými interprety, v roce 1985 získává spolu s Manhattan Transfer první cenu Grammy za píseň Another Night in Tunisia (album Vocalese). Další ceny Grammy přišly v následujících dvou letech za hudbu k filmům Round Midnight (Kolem půlnoci, 1986) a How the Rhinoceros Got His Skin (Jak získal nosorožec kůži, 1987) s Jackem Nicholsonem. V roce 1988 vydal jako poctu hudbě 60. let album Simple Pleasures, na kterém se objevila píseň Don’t Worry, Be Happy. Album, resp. skladba Don’t Worry, Be Happy získala 3 Grammy v kategoriích Nahrávka roku, Píseň roku a Nejlepší vokální interpretace populární písně. Z oceněné písně se stal velkoformátový hit, který se umísťuje v anketách o nejpopulárnější/nejznámější píseň desetiletí/století vždy na nejvyšších příčkách.

Jak sám Bobby přiznává, úspěch písně ho velmi překvapil: „Strašně mě to překvapilo. A ještě dodnes mi ta nahrávka vynáší! Což je skvělé, moje děti díky tomu dostávají dobré vzdělání! Tehdy mě to překvapilo už proto, že jsem nebyl druhem umělce, který chce ‚vyrobit‘ hit. Don’t Worry, Be Happy jsem napsal strašně rychle, asi během hodiny a ihned se to nahrálo. Ani jsem písničku nijak sám nezkoušel propagovat, nevyrazil jsem s ní hned na koncertní šňůru. Ona se prostě prosadila sama od sebe.“

V roce 1988 koncertuje poprvé v Carnegie Hall a získává pověst fenomenálního hudebníka. V tomto okamžiku však Bobby McFerrin doslova přehodil výhybku: novou výzvou se mu stalo dirigování klasické hudby. První příležitost dostal v roce 1990, kdy řídil sanfranciský symfonický orchestr. V roce 1994 byl jmenován uměleckým vedoucím tělesa St. Paul Chamber Orchestra, s nímž poprvé v roli dirigenta vydal album Paper Music. Od té doby spolupracoval s celou řadou renomovaných orchestrů, např. s Chicagským symfonickým orchestrem, Clevelandským orchestrem, Newyorskou a Filadelfskou filharmonií, lipským Gewandhausorchestra nebo Vídeňskou filharmonií.

V posledních letech Bobby McFerrin rozvíjí jak dirigentskou, tak sólovou dráhu. Improvizační a spontánní muzikantství provozuje také se svým vokálním souborem Voicestra (např. album Circlesongs), založeným v roce 1986. Své působení rozšířil také mimo ryze hudební kruhy: spolupracoval s herci Jackem Nicholsonem, Robiem Williamsem a Billy Crystalem a partnerem mu bylo publikum prakticky na celém světě.

Bobby McFerrin prodal doposud přes 20 miliónů kopií svých alb, jichž doposud vyšlo třináct. První, eponymní natočil v roce 1982, poslední s názvem Spirityouall vydal v roce 2013. Kombinuje na nich jazz, klasiku, pestré vlivy world music, ethno i folk se svými originálními hudebními nápady. Právě díky bohatosti vlivů a neutuchající chuti experimentovat vzniká nadčasová hudba, která překračuje žánrové i zeměpisné hranice a dotýká se všech kultur.

CHICK COREA

Dvacetinástobný držitel ceny Grammy, invenční skladatel, improvizátor a klavírní virtuos Chick Corea dosáhl statutu žijící legendy už v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy formoval jazz nahrávkami jedné ze svých nejúspěšnějších kapel Return to Forever. Renomé mezi jazzmany si však vydobyl mnohem dřív, šedesátá léta byla totiž svědkem Coreova přerodu z vynikajícího pianisty ve skutečného umělce.

Chick Corea začal svoji oslnivou kariéru v kapelách Stana Getze, Sarah Vaughan a Milese Davise. „Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl doprovázet takové velikány,“ vzpomíná Corea na svoje tovaryšské roky. „Mám pocit, že jsem dostal jedinečnou příležitost rozvinout svůj vlastní přístup k hudbě i umění jako takovému. Dostalo se mi inspirace od vynikajících muzikantů a mohl jsem nahlédnout i do kapelnické kuchyně. Spolupráce s někým, kdo dělá něco, v čem chcete být dobří i vy, na té nejvyšší úrovni, je standardní cestou ke zlepšení. Naučíte se základní prostředky a pak si s nimi můžete nakládat dle vlastní vůle.“

Legendární Miles Davis nabídl Coreovi šanci podílet se na tak zásadních jazzových nahrávkách, jakými byly In A Silent Way a Bitches Brew. Té druhé jmenované se na konci šedesátých prodalo více než milión výlisků a stala se vůbec nejprodávanější jazzovou nahrávkou v době svého vzniku. „Spoluráce s Milesem Davisem byla úžasným zážitkem od začátku do konce,“ vzpomíná Corea. „Miles má podobně jako Stan Getz, Sarah Vaughan a další vynikající hudebníci, se kterými jsem tenkrát spolupracoval, vysokou míru umělecké integrity. Když něco slyší nebo si usmyslí vytvořit, neptá se nikoho na to, zda by to měl či neměl tvořit. Prostě to udělá a dotáhne do konce bez ohledu, zda se to někomu líbí, nebo ne.“

Na paralelní sólovou kariéru se Corea vydal v roce 1966 a proslul jako pianista schopný fungovat se svými akustickými jazzovými kapelami stejně dobře jako s inovativními projekty Return to Forever a Elektric Band, kde exceloval především na elektrofonické klávesy. „Return to Forever byly vlastně dvě kapely,“ říká Corea. „Ta první měla měkčí zvuk, na bicí hrál Airto Moreira a vnášel do kapely brazilský element, Flora Purim zpívala, Joe Farrell hrál hlavně na flétnu a kapela tak zněla hodně odlehčeně. Já sám jsem hrál de facto akusticky, ale to se změnilo, když na post bubeníka přišel Lenny White. Rozhodli jsme dát kapele trochu tvrdší a električtější zvuk a směrem k větší dramatičnosti se změnily i skladby.“

Koncem roku 1975 přestal Corea vystupovat s Return to Forever a v průběhu dalších tří let pracoval na nejrůznějších ad hoc projektech s Gary Burtonem, Michaelem Breckerem i většími ansámbly. „Začala mi chybět stálá kapela,“ vzpomíná Corea. „Kapela je prostě kapela a ne jen nějaký projekt na letní turné. Tak jsem takovou kapelu dal dohromady. Chtěl jsem hrát něco rockovějšího, kde by se opět uplatnil elektrický klavír Fender Rhodes. Našel jsem basistu Johna Patitucciho a bubeníka Dave Weckla a začali jsme fungovat jako trio. Když jsme chtěli natáčet ve studiu, přibral jsem ještě kytaru a saxofon. Elektric Band byl na světě a fungoval přibližně šest let.“

Akoustic Band byl paralelní projekt, který fungoval vedle Elektric bandu a umožnil Coreovi i jeho spoluhráčům únik k akustickému zvuku. „Měl jsem trio s Royem Haynesem a Miroslavem Vitoušem už od šedesátých let a moc mě bavilo, takže jsem Akoustic Band bral jako příležitost k návratu k akustickému klavíru i celkovému syrovějšímu zvuku tria. Období s těmito kapelami si vybavuju jako velmi kreativní – opravdu mě bavilo s těmito spoluhráči hrát. Na jeho konci jsem ale cítil, že jsem trochu vyhořelý a potřebuju si dát pauzu.“

Po kreativním odmlčení se v devaesátých letech Corea vrátil v plné síle s jazzověji orientovanými projekty Pocta Budu Powellovi a Origin. Na přelomu milénia pak nechal zazářit další budoucí jazzové superhvězdy – basistu Avishaie Cohena a bubeníka Jeffa Ballarda v The New Trio. Úspěšné pokračování kariéry Coreových spoluhráčů se ostatně stalo tak trochu automatickým, nálepka „Coreův spoluhráč“ funguje v jazzu jako ta nejlepší reference.

Chick Corea v průběhu svého muzikantského života zavadil o nepřeberné množství hudebních stylů – od avantgardy přes bebop k jazzrockové fúzi, latinskoamerické a tradiční španělské hudbě, dětským písním i komorní klasické hudbě. Úspěšně se etabloval i ve světě rozsáhlých symfonických děl, a navíc vždy při zachování standardu dokonalosti. „Nechávám věci přirozeně plynout,“ říká Corea. „Jako muzikant nemám jen jednu výhradní polohu. Rád tvořím a svoji tvořivost rád nechám projevit se v různých kontextech. Jedním z mých vzorů v tomto ohledu je Dustin Hoffman, protože je vynikající ve všech rolích, které hraje. Když se třeba díváte na Roberta DeNira, je to většinou prostě DeNiro. Vynikající, ale DeNiro. Hoffman je pokaždé jiný v závislosti na tom, jakou roli hraje. A takhle funguju i já.“

Chick Corea nepolevuje ve svém vlivu na současnou hudební scénu, o čemž svědčí ceny Grammy, jež vyhrává v posledních letech. V roce 2007 získala cenu Grammy nahrávka The Enchantment (duety s virtuózním banjistou Bélou Fleckem), v roce 2008 pak The New Crystal Silence (duety s oblíbeným vibrafonistou Gary Burtonem), a v roce 2009 živá nahrávka projektu Five Peace Band (s Johnem McLaughlinem, Christianem McBridem, Kennym Garrettem a Vinnie Colaiutou).

V roce 2012 si Corea odnesl hned dvě ceny Grammy: „nejlepší jazzové instrumentální sólo“ (na Forever, dvojcédéčku nahraném s jeho tehdejším akustickým triem) a „nejlepší akustické jazzové album“ natočeném se spoluhráči z legendární kapely Return To Forever Stanley Clarkem a Lennym Whitem. Poslední ceny zaujímají v Coreově sbírce Grammy Awards neuvěřitelná čísla 19 a 20. Úspěch u posluchačů a kritiků zaznamenalo i trio s Eddie Gomezem a Paulem Motianem, jež získalo Latin Grammy 2012 za album Further Explorations.

Coreova schopnost s lehkostí se pohybovat mezi různými hudebními světy se projevuje i v době aktuální – pokračují série koncertů s aktuálním triem s Christianem McBridem a Brianem Bladem, setkání klasiky a jazzu nabídnul koncert pro jazzový kvintet a komorní orchestr, nezastaví se ani nekonečné turné v duu s vibrafonistou Garym Burtonem. Nejnovějším přírustkem mezi aktivity Chicka Corei je nový projekt The Vigil. Tento nový projekt si evropskou premiéru odbyl v roce 2013 na pouhých pěti místech a nechybělo mezi nimi Brno. Do kapely přizval Corea fantastické instrumentalisty, na bicí hraje fenomenální Marcus Gilmore, jehož znají čeští fanoušci z kapel Vijaye Iyera či Stevea Colemana, na baskytaru Hadrien Feraud, který vedle Chicka Corei spolupracuje třeba s Johnem McLaughlinem, na saxofon další Coreův oblíbenec Tim Garland a na kytaru nový objev z Los Angeles, Charles Altura.

K hudební konverzaci se starým přítelem Bobbym McFerrinem se Corea utíká kdykoliv jen může, ale určitě to není tak často, jak by si oba přáli. Jajich kalendáře jsou přeplněné a proto si tyto vzácné příležitosti naplno užívají. Jejich pódiové rozhovory jsou plné úcty, humoru i nedostižného duchovního napojení.

 

Tags: , , , , ,